Jdi na obsah Jdi na menu

Duchovní cesta a drogy

 

SVOBODA JE CÍLEVĚDOMÁ KÁZEŇ V NÁS SAMÝCH

 

Na seminářích a přednáškách usilujete o to, aby lidé hledali cestu správného duchovního života. Proč je to tak důležité?

Žijeme v době, kdy si věk Ryb podává ruce s věkem Vodnáře. Nadchází doba volnosti, svobody a nových nadějí. Pro mnohé lidi bude nový věk znamenat ozdravění, návrat k sobě, k lásce a víře v duchovní potenciál člověka. Pro jiné může být odchodem z jeviště světa na předlouhý Platonský rok. Proto je nutné, aby se lidé dokázali zorientovat v záplavě různých nabídek a i sami v sobě. V nastupujícím věku Vodnáře také nastává přeměna ve vědomí člověka a intenzivnější hledání transcendentálního světa. Touha po poznání je dána mnoha změnami ve vnitřním i vnějším světě. Prožívání nemocí, ztrát a utrpení přivádí každého k zamyšlení.

Věk Vodnáře otevírá svobodu všech cest. Je třeba si nejen uvědomit, ale přímo prožít, že svoboda je cílevědomá kázeň v nás samých. Vodnář sám ve své podstatě přináší protikladné síly. Nejen svobodu, ale i pořádný chaos a zmatek. Je také nutné si uvědomit, že tyto cesty mohou mít charakter vertikálních či horizontálních směrů, a že je třeba mezi nimi najít rovnováhu. Někteří jedinci dávají přednost rozvoji v hmotném, materiálním světě, ale někdy si až příliš pozdě uvědomují jeho proměnlivost a velmi krátké trvání. Poznávají to převážně ve chvílích kdy se dostávají do těžkostí a nemají se o co opřít. Horizontální hledání nás obohacuje, přináší radost, štěstí, poznání, ale má také svá úskalí. Mnoho duchovních směrů nás obdaruje moudrostí, zlepšeným zdravotním stavem, pocity sounáležitosti a všelidské lásky. Některé nabízené cesty nás ale mohou zdržet ve vývoji, nebo dokonce vrátit k jeho počátku.

Jak hledat pro sebe tu správnou cestu?

V současné době máme k dispozici celou řadu vzácných knih, které byly za totality zakázané, nebo sledované. Tehdy bylo hledání daleko obtížnější. Vzpomínám si na otázku mého vyšetřovatele v Bartolomějské, zda čtu Bibli, a moji odpověď: „Bible je kniha knih a já nemám bohužel v poslední době tolik času, abych si jí každý den mohla alespoň kousek přečíst. Pokud máte vy čas, pak tam najdete nejednu odpověď na otázky, které mi kladete.“

V našem národě bylo mnoho lidí, kteří se věnovali duchovní práci. Tajně jsme si předávali informace a xeroxovali knihy. Mám doma několik beden materiálů z té doby. Také je třeba vědět, že veškerá literatura, která dnes leží na pultech, není kvalitní. Knihy jsou tvořeny myslí lidí a závisí pouze na tom, na jaké úrovni se pisatel ve svém duchovním vývoji nachází, jakého „spojení“ dosáhl. Dobrá kniha je jako světlo, které dokáže prozářit etapu další cesty. Může být ukazatelem jako poutnická hůl na tarotové kartě poutníka, ale také zákeřnou zradou v našem snažení. Musíme to dokázat pocitově rozlišit. Je nutné se sebou a na sobě pracovat. Pak se dostavuje i potřebná rozlišovací schopnost.

Duchovní hledání je nedílnou součástí našich životů a tam, kde nenacházíme pravou podstatu, pociťujeme prázdnotu, někdy i zoufalství. Musíme vědět, co hledáme, proč hledáme a také jakých prostředků použijeme. Nejdříve musíme znát smysl svého vývoje a života na Zemi i ve Vesmíru. Život sám je cestou, a tak si v každém novém zrození přinášíme tolik zkušeností, kolik potřebuje každá duše ke svému dalšímu rozvoji. Duše lidská je opět zasazena jako semínko do lidského života, kdy dětstvím zapustí kořeny. Ty jsou o to hlubší a pevnější, o co kvalitnější „půda“ je jim poskytnuta péčí rodičů a okolím. Zároveň je neustále prozařována i širším vesmírným prostředím tak, jak jí ve svém přesném řádu předává sílu a působnost celé „hvězdné nebe“. Nejpřesnějším vyjádřením stavu vývoje lidské duše je totiž individuální výpočet postavení jednotlivých planet v okamžiku jejího narození. Přenáší si sebou celou mohutnost vypracovaného potenciálu z minulosti a pokračuje tam, kde v minulém životě skončila. A tak jako semínko potřebuje živiny, světlo a vláhu, právě tak jsou pro duši nezbytné živiny Země a vesmírná energie. Záleží nyní na ní samé, kterým vlivům dává přednost: zda materiálním či duchovním. A zde se právě uplatňují síly, které mohou způsobovat nerovnovážný stav. Pokud duše porozumí podnětům, vlivům a nabídkám na své pouti životem, pak, posílena vnitřním klidem a poznáním, se naučí vzdorovat hmotě, která si ji neustále přivlastňuje. Potřebuje být silná, aby se udržela v harmonii nad všemi výkyvy, které na ni jako kosmický „vítr“ působí. Slabá duše je zmítána ve víru těžkostí a tím i utrpení, jako loďka na rozbouřeném moři. Hledá všechno možné a neví, že záchranné prostředky jsou v ní samé. Jen si musí uvědomit, že tělo (chrám) „obývá“ kromě duše ještě božské JÁ – Boží Jiskra. Silné božské JÁ je kotvou, klidem, láskou, lze říci vším, neboť je nad veškerou působností všech planet a veškeré tvorby. JÁ je Světlem, Láskou, Absolutnem. Každý z nás jej vlastní ve svém Duchovním srdci.

 

VŠICHNI HLEDÁME ZTRACENÝ RÁJ

Jak se může duše spojit se svým božským JÁ?

Kosmickou inteligenci, kosmickou Energii, jsme si v podvědomí naší civilizace označili pojmem Bůh. Ale už nejsme často schopni a ani ochotni přiblížit se této mocné, všetvořící energii, nebo ji dokonce jen uznat. Bůh tvoří přírodu i nás všudypřítomnou energií, je tedy i součástí nás samých. Bůh je v nás. Proto i my jsme spolutvůrci Božského působení.

Genialita je vždy v jednoduchosti. Na Zem jsme vstoupili jako Božské bytosti a musíme se vrátit zpět. Chyby nás zdržují ve vývoji, protože se musíme napravovat a splácet. Zde se uplatňuje tzv. zákon karmy: příčiny a následku. Co zaseješ, to sklidíš. Pokud jsi ublížil, prožiješ stejné. jestliže jsi pomohl, udělala dobrý skutek, bude ti pomoženo. Problém člověka nezřídka spočívá převážně v tom, že nechápe, že se mohl dopustit omylů mnoho životů před svým současným zrozením. Za svůj duchovní vývoj jsme zodpovědní. Můžeme procházet životem tak, jak je nám každodenně nabízen. Plnit osudové poslání a nepřemýšlet o jeho smyslu, nechat se jím otrocky vláčet. Zkouškami, které jsme si do života zvolili, musíme tak jako tak projít. Můžeme ale také přijmout duchovní nabídky a prostředky pro překonávání osudu, aby byla naše cesta zpět bezpečnější a rychlejší, abychom se vyhnuli zbytečnému utrpení z vlastní nevědomosti.

Všichni hledáme ztracený ráj, aniž si to uvědomujeme. Každý ho hledáme v něčem jiném. Pokud pochopíme, že ho celý život nosíme v sobě, už jsme na začátku cesty. Boží Světlo a Láska je všudypřítomná, to jen naše duše, příliš zaměstnaná vnějším světem, je často nevnímá. Stačí se ztišit, abychom mohli její mocný proud nechat na sebe působit a spojit se s ním. Boží Láska je naším dechem, bez ní bychom nemohli žít, ale my si to stále nechceme uvědomit. Asi proto, že bychom museli stejnou láskou žít a rozdávat ji. Lidé, kteří se odvracejí od této síly a domnívají se, jak jsou vzdělaní, moudří, racionální apod., jen dokazují svou omezenost, nedokonalost a nevědomost – k vlastní škodě. Život bez duchovního rozměru je životem pustým a prázdným. Tento deficit pak zaplňují požitky, hmotné věci, někdy také pýcha na vlastní vědecké či jiné výsledky. Poté se však dostavuje strach. Všudypřítomný strach ze ztráty zdraví, majetku, blízkých...

Musíme vědět, že duchovní základ, který v sobě neseme od věků, spolu s hlubokou touhou po návratu, nesmí být přerušen. A také si musíme být vědomi toho, že všichni v sobě neseme stejný odkaz, vyšli jsme ze stejného zdroje a jsme svázáni jeden s druhým. Chováme stejný potenciál lásky, protože vychází z jednoho zdroje a jednoho zdroje a svazuje nás svojí příbuzností. Jinak dochází ke kolapsu osobnosti, národa i kultury. Civilizace v prázdnotě a odcizení není schopna přežít.

Neexistuje však žádný návod k uskutečnění šťastného života. Jen poučení a vysvětlení. Duchovní cestu musíme zpracovat a procházet sami na základě individuálního vývoje, který nám dovoluje jít dál a ověřovat stupeň poznání každodenním životem. Je opravdu velmi důležité připomenout, že je tento vývoj dlouhodobý, pracný, ale krásný. A výsledků nelze dosáhnout na týdenním semináři. Každé násilí v duchovní oblasti je zároveň škodlivé.

 

Můžete nám doporučit některé duchovní cesty?

Například jóga je dobrou cestou, jak nastolit vnitřní rovnováhu a postupné zklidnění myšlenek. Na tomto poli pracuje mnoho obětavých a schopných lidí, kteří si vytkli za svůj životní cíl pomáhat sobě i druhým. I všechna náboženství světa jsou dobrou a účinnou cestou, pokud učí lásce, vedou k nesobeckosti, toleranci, humanitě a pochopení mravních zákonů. Problém je v tom, že jednotlivé náboženské směry jsou často prezentovány různými církvemi a zde už vyvstává nebezpečí ustrnutí, úprav a podřízenosti. Církve většinou zakládali lidé, kteří se domnívali, že rozumí a vědí více, než ostatní. Známé střety jednotlivých církevních vůdců přinášely lidstvu mnoho nedorozumění, ba i válek. S nepochopením souvisí i ničení kulturních památek v různých etapách lidského vývoje, a jsme svědky tohoto šílenství ještě dnes.

Pro Nový Věk bude závazná vnitřní svoboda a individuální vnitřní vývoj zaručený věděním, a pochopení duchovní nabídky klidu a míru v duchovním srdci. Hlavně poznání sama sebe: co potřebujeme, kam směřujeme a jakými cestami se chceme ubírat. Stále bude ještě hodně lidí, kteří se nedokáží cítit v bezpečí pod přímou ochranou Boží a potřebují jistotu davu. Ve věku Ryb jsme se měli naučit lásce, ale historie nás poučila, že se mnohokrát objevil jedinec, či nepatrná skupinka těch, kteří uvrhli lidstvo do bratrovražedné války. (Na Zemi jsme všichni bratři a sestry!) Věk Vodnáře bude už znát pouze lásku, klid a mír. Musíme se ale změnit dobrovolně, jinak k tomu budeme donuceni.

 

PRAVÝ MISTR NABÍZÍ JEN PRÁCI

Existují cesty, které mohou uspíšit vývoj duše?

Víme, že kromě našeho malého JÁ, tj. duše, „obývá“ naše tělo ještě BOŽSKÉ JÁ, tj. Boží Jiskra. Je nutné zvážit, zda je naše duše zralá natolik, že je schopná práce i oběti, a rozhodnuta, zda se chce vydat na cestu, na níž odevzdá své maličké JÁ ve prospěch Kosmické inteligence, božského JÁ. Tímto odevzdáním však nic neztrácíme, naopak získáváme. Bohem jsme byli stvořeni, Boží Jiskru vlastníme každý ve svém Duchovním srdci, její potenciál lásky a světla. Uskutečnit touhu rozplynutí do Vesmírné lásky lze však pouze přes ukotvení v Duchovním srdci – Božství, také Kristovství. Jinak se ztratíme nebo zabloudíme. Víme, že Boží jiskra září v Srdci, ale je třeba si zvolit také, jak říká K.G.Jung, „Pána“, aby nás jako Mistr vedl a ochraňoval. Nebojme se zvolit si samotného Avatara věku Ryb: Ježíše Krista. A neobávejme se, že v JEHO péči nedojdeme nejdál. Mnozí, nejen křesťanští mystikové, dosáhli přes Krista zasvěcení. Proto platí: „Kdo v něm ztratí život, nalezne jej“. Vyvineme-li ve svém srdci jeho přítomnost, nemůžeme už pociťovat strach. Ten se rozplynul v Boží Lásce. Všechno, co hledáme, je v nás samých: Světlo, Láska, klid, moudrost, poznání, i Mistr a přítel, kterého v mládí tak pracně a zoufale hledáme. Duše lidská je pak ztotožněna s Kosmickou Inteligencí, vrací se zpět do svého domova, ze kterého přišla.

Na začátku věku Ryb jsme se učili lásce, kterou přinesl jako nové učení Ježíš Kristus pro tento Věk. Ve Vodnáři se budeme učit klidu a tichu srdce. MYSTICKÁ CESTA je jedinečnou cestou pro změnu vlastní osobnosti v poměrně krátkém časovém údobí. Základem práce je meditace, při níž rozpouštíme své sobecké city a zkoncentrované myšlenky dostávají správný směr i význam. Poznáváme, že láska je uskutečněné štěstí v Duchovním srdci, které se pak přenese na ostatní a stává se štěstím všech. Byla poskytnuta všem hledajícím, protože už nastoupila vláda Vodnáře a mohla být alespoň ve střední části zbavena tajemství. Zachovává-li se přesně postup a adept je dostatečně připraven svým vývojem, touhou a přáním, pak nehrozí žádné nebezpečí. Ale je nutné zároveň zdůraznit, že není vhodná pro každého. Může být dokonce nebezpečná pro toho, kdo nemá touhu po dosažení „vrcholu“, dostatek trpělivosti a vytrvalosti. Takový člověk může sejít s této cesty a hledat rychlejší a snadnější způsoby „zasvěcení“, které jsou mu nabízeny prostřednictvím různých sekt či hnutí. Existuje nebezpečí, že uvízne ve svém duchovním vývoji, nebo při špatném vedení a porozumění může dokonce skončit až na psychiatrii. Může se i stát, že se takovýto „adept“ kompenzuje jako vůdce, terapeut, spasitel či Avatar a nabízí své služby druhým. Je proto nutné připomenout všem hledajícím, že ne všichni, kteří nabízejí svoje poznatky či pomoc, jsou na svém místě. Vzpomeňme prorockých upozornění, že na konci Věku se objeví celá armáda falešných proroků. Jak je rozlišíme? Podle skutků, ne podle slov.

Také je nutné vědět, že MYSTICKÁ CESTA nenabízí kurzy ani diplomy, a také ne pouze duchovní cvičení. Je to dennodenní vytrvalá, usilovná práce na vlastní přeměně. Proto také pravý Mistr nabízí jen a jen práci (jak upozorňuji ve své knize Já jsem). MYSTICKOU CESTOU nemůžeš nic získat, jen odevzdat – pak ale paradoxně máš všechno.

Někteří lidé si pod pojmem mystika představují veškeré duchovní směry a aktivity. Dnes jsou též omylem za duchovní cesty pokládány všechny možné činnosti, od karet, a jasnovidectví po léčitelství a různé terapie. Duchovní Mistr Solnař vždy zdůrazňoval, že astrologie je jen nepatrný příspěvek k duchovnímu poznání. A tu stavěl nejvýše jako prostředek pochopení zákonitostí života člověka na Zemi a jeho cesty za porozuměním nového zrození. A jak říká Anker Larsen: „V naší době krouží mnozí kolem spiritismu a okultismu jako můry kolem lampy a myslí, že je světlem samým.“ Okultní jevy a praktiky právě často mnohé svádějí z jejich pravé duchovní cesty. Pokud ale kterákoli dobrá myšlenka, či paprsek, směřující přímo k Bohu, přispěje k povznesení člověka a posune ho v jeho vývoji vpřed, je žádoucí, protože uvědomění je velmi důležité nutné k obrodě celé Planety.

 

DROGOU NIKDO NEDOSPĚL K OSVÍCENÍ

V posledních letech se pokoušejí někteří hledající urychlit svou duchovní cestu pomocí různých drog. Jaký je váš názor na takové hledání?

Lidé dnes hledají východisko z těžkostí, odcizenosti, různých nepříjemných psychických stavů a urychleně také klíče ke „třinácté komnatě“. Mnoho nevědomých se domnívá, že duchovního uvědomění lze dosáhnout s pomocí drogy. Je to největší omyl lidstva. Nepříliš vzdálená minulost hnutí tzv. květinových dětí ve Spojených státech poučila svět na statisících zmařených životech o omylu a vrátila lidi na správnou cestu. Přestali experimentovat se svými životy. Zůstaly však zničené rodiny a tisíce postižených a závislých osob, bez schopnosti vrátit se k normálnímu životu. Tato vlna se opožděně přenesla k nám, spolu se stupidními akčními filmy. Je nutné si uvědomit, že vina není Amerika, ale nevědomost a omezenost lidí a nedostatečná duchovní osvěta, zejména u dětí a mladistvých. Drogou ještě nikdo nedospěl k zasvěcení! Opěvování „hrdinů“, jako byl Timothy Leary či Carlos Castaneda, je past pro nevědomé – jen proto, že obchod s drogami je nejvýnosnější. Na jedné straně se proti drogám bojuje, ne druhé je falešní guruové velebí. Je v tom logika? Celá módní záležitost s „duchovními drogami“ je jen velmi nebezpečnou turistikou někam, odkud nemusí být návratu, kde jedinec uvízne mimo realitu života. Psychické stavy vyústí v těžké krize. Následující ukázka je z mého sezení s chlapcem, který není, bohužel, po užívání „duchovních drog“ jediný se zničenou psychikou: „Jsem úplně vyčerpaný, ve vlnách se dostavují paranoické stavy a deprese, útočí na mě celý svět...“ Negativních dopadů drog na zdraví je daleko více. Může znamenat přímo smrt, jak pro nás překrásně zachytila a předložila v životním příběhu narkomanky Katky skvělá režisérka paní Třeštíková.

Vrátím se teď k důležitému začátku zapuštěných kořenů. Čím kvalitnější je výchova dítěte, tím odolnější je proti nevhodným nabídkám okolí. Vyvinutý vnitřní pocit zdravého sebevědomí, bezpečí a jistoty je silnou hrází proti nezdaru. Je nutné se soustředit už v raném věku na výchovu a prostým způsobem děti seznamovat s cílem a účelem života, s duchovním světem. Vysvětlovat zhoubnost a dopad selhání právě v oblasti nabízených drog. Dítě má právo vědět, že se po požívání drog narodí v příštím životě jako méněcenný, mentálně postižený človíček. Pokud by se dal zlákat výdělkem při jejich distribuci, pak by měl vědět, že se mu takové dítě narodí do jeho života a bude nucen se o něho postarat a láskou mu vrátit to, o co ho připravil. Děti by vůbec měly být seznámeny s karmou jako základním zákonem Vesmíru.

Stejně tak nevede k povznesení, natož k zasvěcení, nesprávně pochopený sex. Naprosto zhoubná je aplikace pokřivené a chybně pochopené tantra jogy do života. Osvobození od připoutanosti si nelze představovat jako volný sex každého s každým, jak to také bylo nepochopeno „květinovými dětmi“ šedesátých let. Není-li pohlavní síla neustále „uzemňována“ nízkou sexualitou, přináší nádherné prožitky v nadvědomí a pomocí duchovní práce vyvrcholení cesty vývoje. Předpokládá to samozřejmě i zpracování všech ostatních závislostí, zvyků a zátěží. Svoboda spočívá ve vnitřním uvědomění a kázni.

 

STAČÍ PLNIT SVŮJ ÚKOL NA ZEMI

Může duchovní cestu urychlit víra v reinkarnaci? Reinkarnace je jen vědění. Pokud by každý člověk přijal poznání, že se právě nachází v určité etapě na vývojové „koleji“ svých životů, že se snaží o zdokonalení, aniž si to třeba uvědomuje, a to i přes chyby, jichž se dopouští, pak by začal jinak přemýšlet o svém poslání na Zemi. Vyvaroval by se příštího utrpení a o to usilovněji by se snažil o duchovní obrození.

Nehledejme však minulé životy, zbytečně by zatěžovaly naši představivost a pak by rušily klid naší přítomné současnosti. Kdyby moudrá „příroda“ nezakryla zrak minulým životům, mohli bychom nahlížet stejně do budoucnosti. A jistě mi dáte za pravdu, že by přímo unavovalo vědět, co nás ještě čeká v životě příštím a přespříštím... Starostí, těžkostí a bolestí pro překonávání je v současném životě až dost. Chci také upozornit, že by se metodami regresních terapií měly zabývat jen kvalifikovaní odborníci, psychiatři a psychologové, aby pomohli v těžkých případech „narovnat“ časovou kolej a tak vrátit narušenému vědomí radost ze života. Lidé by se vyvarovali nebezpečí, že jim nabídne „služby“ podvodník či člověk psychicky nemocný a oni ztratí víc, než získali.

 

Co se po nás vlastně žádá?

Abychom věděli, že síla Boží Lásky vše prostupuje, všemu dává život a po nás se pouze chce, abychom působili ve směru této lásky. Abychom byli odpouštějící, laskaví, vstřícní, radostní, a naopak přestali být závistiví, nenávistní, zlostní, chtiví, lakomí, líní a smilní, protože právě to nás vrací negativní karmě. Nemusíme hledat žádnou z nabízených cest. Stačí jen, když se budeme věnovat svému úkolu, pro který jsme přišli na Zem: láskyplně pečovat o své blízké, kteří se k nám s tímto účelem narodili. Láska je to nejcennější na světě. Z lásky jsme se narodili, z lásky prospíváme a odpouštíme. V životě všichni i všechny činnosti potřebují hodně lásky. Stačí znát smysl a cíl svého života a svědomitě pracovat. Žít tak, aby každý skutek i myšlenka byly v souladu s naším svědomím. Hledejme Boha v každém člověku, v každém stéble, ve veškeré tvorbě ve Vesmíru. Mějme rádi jeden druhého, odpouštějme si, vytvářejme ve svém srdci klid a mír – a celý svět nás bude milovat, tak jako my jej.