Josef Stalin
Stalin se narodil 18.12.1878 v chudé rodině v Gruzii, ve městě Caucasu. V dětství se zmítal mezi hrubostmi otce alkoholika a matkou, která mu byla nadevše oddána a viděla v něm světce. Často unikal do světa fantazie. Představoval si, že je Koba, gruzínský lidový hrdina, který chodíval po horách a ochraňoval Gruzínce konáním různých hrdinských mazaných kousků.
Když bylo Stalinovi 11 let, otec po jedné opilecké rvačce zemřel, ale známky jeho krutosti zůstaly i na synově povaze. Nezasloužené a děsivé výprasky vypěstovaly v chlapci stejnou krutost a nemilosrdnost, jako měl jeho otec. Měl k tomu i dispozice - Mars ve Štíru opozice Pluto.
Josef žil dále bídě s matkou, vdovou po ševci. Ve čtrnácti letech byl přijat do teologického semináře, kde si získal reputaci problémového dítěte. Brzy ho vyloučili. Přidal se k politickému radikálnímu tajnému křídlu a doufal, že se dočká života plného intrik a snad i moci. Dal se k bolševikům a přijal jméno Koba. Lenin si vážil Koby jako zdroje příjmu pro revoluční cíle. Stal se nástrojem v mnoha odvážných a lukrativních loupežích, jejichž provádění naplňovalo stranické pokladny. Jako nejlepší zloděj byl Koba vybrán za člena bolševického ústředního výboru.
Pak si dal jméno Stalin, což znamená muž z oceli. Nebyl důležitou postavou ruské revoluce roku 1917, ani neměl velký podíl při nastolování komunistické moci. Když však byla moc zajištěna, začal postupovat až na nejvyšší pozici ve straně. Měl obrovský talent pro organizaci a řízení lidí. Rozsáhlou stranu si podřídil častými manipulacemi a protekcionářstvím. Jeho hlad po postavení a moci se začal projevovat stále otevřeněji. Stalina nehnal žádný politický ideál, ale osobní potřeba se prosadit a ujistit sám sebe o svých kvalitách.
Byl chorobně nedůvěřivý. Drobná kritika v něm dokázala probudit jedovatou nenávist. Nic menšího než bezmezná úcta nemohlo uspokojit jeho chorobnou posedlost sebou samým. Začal ze sebe dělat boha. Po Leninově smrti v roce 1924 užíval Stalin své ďábelské mazanosti, aby se zbavil lidí, kteří kdysi měli více moci než on. Během pěti let se stal neomezeným pánem Sovětského svazu. Dirigoval velkou kolektivizaci, v níž byly zabity milióny lidí. Očistné procesy 30. let mu přinášely nekonečné uspokojení. Sledoval, ukryt v okně za záclonou vysoko nad vlastním dějištěm, jak se přední stranické osobnosti veřejně ponižovaly a pokořovaly jenom proto, aby byly odsouzeny na smrt. Dal popravit téměř všechny své spolubojovníky.
Stalinovi obrazy byly všude. Měl být uctíván jako bůh. Děti ve školách musely o něm skládat písně. Lidé žili ve strachu, že by ho snad mohli neúmyslně rozzlobit. Celá země žila ve stavu mentální úzkosti, duševních muk a děsu. Nikdo si nemohl být jist životem, ani zvířata. Pokud v nevhodném okamžiku zaštěkal pes, Stalin ho nechal zastřelit. Přesto byl během války spojenci ctěn. Věděl, že ho potřebují. Stal se Generalissimem Sovětského Svazu, s oblibou nosil vojenskou uniformu. Rád pózoval před fotografy spolu s osobnostmi nekomunistického světa, ale vždy dbal na to, aby stál tak, že bude na snímku když ne jako nejvyšší, tedy alespoň stejně vysoký jako ostatní. Ale pro jeho zem nebylo míru.
Po válce Stalin nastolil další vládu teroru. Zase byly masy lidí vězněny, včetně válečných vysloužilců, kteří se vraceli domů z fronty. Byly očekávány další velké stranické čistky. Ale v roce 1953, ve věku čtyřiasedmdesáti let, Stalin onemocněl. Umíral, obklopen nejbližšími rodinnými přáteli a politickými kolegy. Zdálo by se to jako ideální smrt, ale trpěl: ležel v posteli a dávil se vlastní krví, krví miliónu svých obětí. Pomalu, namáhavě dýchal, jeho obličej temněl. Už nemohl mluvit, ozýval se jen chrapot, vytřeštěné oči byly plné strachu a nenávisti. Nemohl odolat poslednímu gestu.
Zvedl levou ruku, zahrnul všechny, kteří obklopovali jeho smrtelné lože a s hněvem a nenávistí na všechny svolal kletbu. Tak zemřel a odnášel si s sebou svůj hněv do nekonečných, bolestivých příštích životů.
Jak je vidět z obrázku, měl velice silné vášně - dominantní složka jeho osobnosti. Silné Ego 69%. Jeho vášně se pohybovaly ve sféře negativních emocí /nenávist, zloba, podezřívavost - Mars opozice Pluto/. Jako myslící typ intuici měl velice slabou, spoléhal spíš na svou logiku, kterou měl docela narušenou /retrográdní Merkur v kvadrátu na Lunu/. Fyzicky nebyl moc silný - středně sangvinický typ, nehodil se na vedoucí funkci, ani fyzickým temperamentem, ani svým intelektuálním typem
Jeho čas narození je rozdílný na Astrotheme i na Astro.comu. Mně připadá, že jeho obrazu jako "tatíčka" národa víc vyhovuje Ascendent v Kozorohu.
Potvrzuje to je jeho Fraktální horoskop, je vidět Ascendent v Býku - vladařem je Venuše v Rybách - dokázal se přetvařovat jako tatíček národa, ale v podstatě byl paranoidní, podezřívavý, poškozený Uran v 1. domě jeho horoskopu, Uran v napětí na Slunce a Merkur. Jeho zvrácené ideály - 4. planety v 9. domě, a taky se tady zdůrazňují komplexy, Luna a Merkur v napětí na Saturn do 9.domu.
