Jdi na obsah Jdi na menu
 


Reportáž s Martou Foučkovou

Dlouhodobě se zabýváte tematikou minulých životů. Jaký to má pro naše poznání význam a v čem je to pro nás prospěšné?

Tato otázka by vyžadovala velmi dlouhou odpověď. Motivem bylo hledání pomoci trpícím dětem. Pokud se určitému problému věnujete intenzivně, dostaví se i „zázrak“ . Základem metody je práce s podvědomím, ale hlubší vysvětlení naleznou čtenáři v mých knihách. V podstatě lze říci, že využití by bylo nejvhodnější  u psy- chicky narušených lidí. Problém však spatřují v legislativě, neboť žádný lékař nemá tak široký prostor pro péči o pacienta. Pro člověka na vyšším stupni duchovního poznání je pátrání po minulosti zdržováním na cestě. Během vnitřní práce se totiž samo objeví, co potřebujeme vědět. Aplikace různých metod nebo terapií, to jsou pouze kamínky na cestě poznání. V poslední době se touha po vědění promítá i do hledání vlastní minulosti, minulých životů.

Jakou může mít člověk jistotu, že se dostává skutečně do svého minulého života? Dost z těch, kteří si nechali „zjišťovat“ svůj minulý život, tvrdí, že byli vysoce postavenými a vlivnými osobnostmi, málokdo z nich přizná, že žil obyčejný život. To v ostatních vyvolává pochybnosti a odrazuje je vážněji se o tuto oblast zajímat.

To závisí na metodě a terapeutovi. Pokud byla použita hypnóza, mohl se jedinec promítnout do tzv. Informačního pole, neboť zde je tento otisk trvale a stále přítomný. V případě velkého ega, kdy takový člověk touží nalézt, že byl slavnou či vynikající osobností, se pak může snadno s některou ztotožnit. Moje metoda hlubinné terapie je založena především na společném sledování minulé zkušenosti, a tak zároveň rozeznám obrazotvornost nebo výmysl. Nejedná se o hypnoticky navozený stav. Proto jsme měli možnost nalézt daleko více prostých životů, kupříkladu žebráků, sloužících, vojáků.... Známé osobnosti zřídka. Ale pro možnost po-rovnání zkušeností s určitou historicky zaznamenanou událostí a porovnání psychiky v současném životě bylo vhodné se těmto úsekům života více věnovat.

Jste věřící a zároveň známá i svým přesvědčením o reinkarnaci. Křesťanská církev však reinkarnace zásadně odmítá.

První křesťané uznávali reinkarnaci právě tak, jako východní národy. Pokud budete číst bibli z tohoto hlediska, najdete důkazy. Je smutné, a možno říci neštěstím pro lid a jeho budoucnost, že byly poznatky o znovunarození za císaře Justiniána na koncilu roku 533 vypuštěny a nebyly vráceny do učení křesťanských církví. Každý člověk by věděl, že je za své jednání, činy i myšlenky plně zodpovědný.

Vaše přednášky a semináře, kterých se mohou zúčastnit zájemci v různých městech naší republiky, jsou vždy do posledního místa zaplněny. Co nejvíce lidí zajímá, na co zejména chtějí dostat odpověď?

Cílem mojí práce s lidmi je nalézání smyslu života a jeho naplnění. Vzhledem k tomu, že je duchovní vývoj individuální, zajímají se lidé o stupeň svého vývoje a z toho pramení i jejich otázky.

I když člověk zažívá dobré a zároveň i negativní zkušenosti, dá se říci, že obojí je mu svým způsobem k dobru. Co vás takto „posouvalo“ na vaší životní cestě a co vás vždy dokázalo pozdvihnout?

Život na zemi je účelový. Na „návštěvu“ v hmotném světě se rodíme proto, abychom se naučili rozlišovat zlo od dobra. Jsou to protipóly, které na určitém stupni splývají. A je třeba to pochopit a přijmout. Radosti, ale i neštěstí a utrpení nás posouvají kupředu k porozumění smyslu života, k přijetí osudu a práci na odstranění negativní karmy. Také jsem prošla mlýnskými kameny, ale pokud se člověk nevzdá a ví, že je v náručí kosmické síly – Boha, dostane vždy tolik podpory, kolik potřebuje.

Bůh je v nás. Ďábel však také ….

V nás není ďábel, ale pouze nastřádaná nevědomost. Často se dopouštíme chyb a teprve až když se naše negativní jednání zákonem karmy jako bumerang vrátí k nám, a my se cítíme jako v pekle, voláme po Bohu. Někteří lidé se domnívají, že to způsobil ďábel, jiní, že nás Bůh trestá. Ale je to vždy jen naše „zásluha“ Co zaséváme, to také sklízíme.

Stále věčná otázka: proč přetrvávají válečné konflikty – a to jak vnitřní boje v člověku samém, tak vnější, faktické s dlouhodobými následky?

Všechny konflikty vyplývají z totální nevědomosti člověka, neboť stále nechápe, že patří do jednoty jediné tvorby. Všechna nedorozumění vznikají ze sobectví. Člověk doposud nepochopil, že se mu vrací zlo právě tak jako dobro. Zlo plodí zase jenom zlo a vrací se v tomto nebo v příštích životech. Až se opět vypracujeme na úroveň duchovního člověka a budeme si schopni odpustit, pak zavládne na celé naší planetě klid a mír. Láska a dobro je požehnáním a my všichni máme přímo povinnost na tomto poli pracovat, abychom odvrátili apokalyptické vize. Zažít ale musí každý sám u sebe.

Co byste vzkázala těm, kteří tvrdí, že snažit se stejně nemá cenu a že být dobrým se nevyplácí?

To je opět egoistický postoj a zároveň neznalost vesmírných zákonů karmy a znovuzrození. Měli by se podívat do své minulosti a poznali by, že si svoje utrpení vysloužili a dnes jen splácejí dluh. Ztotožnili se s hmotou, která je v neustálém pohybu, přeměně, a tím se odpoutali od zdroje a strádají. Mimoto je nutné říci, že dobro činí pro svou duši, tedy pro svůj vývoj, a nesmí ani nemohou očekávat vavříny. Každý musí vědět, jak „naložit“ se svou duší, neví-li to, není pánem své vlastní osobnosti. A může si opět střádat těžkosti pro svůj budoucí život.

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

M. Foučková

Ina - účastnice semináře paní M.Foučkové, 30. 3. 2018 23:22

Jen jednou jsem se zúčastnila 3denního semináře M. Foučkové - chtěla jsem s ní osobně mluvit a zeptat se jí v rámci pobytu na to, co mě zajímá (byla jsem zvídavá a pro M. Foučkovou nejspíš nepatřičně naléhavě zvídavá). Osobní setkání nebylo možné; dotazy jen formou písemnou. Bylo řečeno (aniž se kdo ptal), že se nedozvíme číslo pokoje, v němž byla p. M. F. ubytována - způsob podání této informace i dalšího "zabarikádování" paní F. byl, a je dosud, ve srovnání s jinými přednášejícími (jiné placené kurzy, na jiných místech) zásadně odmítavý - žádné osobní kontakty. Další den přede všemi můj dotaz přečetla a téměř lhostejně, bez úsměvu, až s opovržením, řekla něco v tom smyslu, že není nutné každému a na všecko odpovídat.
Pokud by paní Foučkové skutečně záleželo na tom pomoci hledajícímu...chybujícímu...tápajícímu...zvídavému nebo alespoň uspokojit-upokojit jeho zájem, nemohla by reagovat tak, jak to udělala. Chtěla ranit, možná i ponížit, nepřímo dala najevo odpor k mé osobě.
Třetí poslední den nás měla dovést vhodnými otázkami až do okamžiků zrození - byli jsme už vyškolení a schopní regrese-návratu; měli jsme mj. zavřít oči. Naslouchám především své intuici; nechaly jsme je ještě s jednou další paní otevřené. M. Foučková kladla sugestivním hlasem emočně laděné otázky typu "uvědom si nejkrásnější zážitek...místo...představuj si to..." ap.; v určitém okamžiku asi neměla v paměti další otázku, tak rychle vytáhla z kapsy své široké sukně (seděla na stole) lísteček a četla. Nic proti čtení, na tom není nic divného, pro mě za mě mohla číst od začátku až do konce, ale celkový dojem byl úsměvný. Při další otázce na zklamání z lásky začala mladá účastnice semináře plakat - M. Foučková prohlásila, že třikrát teď tleskne a dívka se hned vrátí z tíživé chvíle do normálu. Seskočila ze stolu, běžela k dívce, třikrát tleskala...
Pro mě šlo o vyhozené peníze a zmarněný čas; M. Foučková je šikovná zkušená manipulátorka s lidským vědomím. Nelíbila jsem se jí, a dostala jsem zpět veřejnou jasnou nevůli paní Foučkové. Ovšem zabalenou do obecně řečených formulací s nádechem tajemna, o vyvolených jedincích, o nutnosti znovuzrození a odčinění hříchů...
Nikomu neberu žádné cesty, které člověka vedou k poznání sebe samého (i okolí), kterého lze se zdravou myslí dosáhnout. Každý máme určitou mez; úplně by ale stačilo, kdyby jeden každý pracoval v životě na tom stávat se lepším člověkem, kdyby odstraňoval své negativní projevy a vlastnosti, jak to jen lze. Kdyby se stal co nejdříve hodným, vstřícným, laskavým člověkem. A také rozumně odvážným; a též aby dokázal být vždy nad věcí, a to i v tíživých životních situacích. A byl k tomu veden rodiči, školou, spoluobčany, sousedy, každým metrem čtverečním kolem. Bez "strašení" a zdůrazňování, že se bude muset stokrát a stokrát narodit, aby odčinil své špatné skutky. A bez nutnosti odpouštět v tom smyslu, jak nejen paní F. předkládá - tj. nutno odpouštět sobě, jiným, beze zbytku vše a všem a jen a jen z čistého srdce, upřímně...jinak je to bezcenné odpuštění.
Nenechme se strašit, znervózňovat a vykolejovat - žijme v každé své životní etapě jako slušní laskaví lidé ochotní vždy s rozumem pomáhat. Odsuňme tíživé myšlenky na to, jak nám bylo kýmkoli ublíženo, nemějme v sobě zášť vůči ubližovatelům (mnozí tak činí, aniž vědí, že ubližují) a nacházejme životní rovnováhu s úsměvem a lehkostí.
I přes takové projevy okolí, jako jsou agrese, štípavá ironie, blahosklonná nadřazenost, lhostejnost a ne-soucítění...
Ubránit se můžeme uvnitř.
Není nutno absolvovat spousty prapodivných kurzů, přednášek, seminářů...poslouchat filosofická i "filosofická" nesrozumitelná moudra a hledat nepoznatelné (zatím...) hlubiny lidského vědomí. Nemusíme všichni vědět, jak je naše vědomí, nevědomí a podvědomí konstruováno - jde o předpoklady, hypotézy a závěry těch, jimž je zrovna nasloucháno.
Stačí být dobrým.
Ina