Josef Zezulka
JOSEF ZEZULKA se narodil 30.3.1912 v Brně, žil a pracoval v Praze.
30.3.1945 se stalo něco zvláštního. Vlastními slovy "seděl jsem v kuchyni, byly právě velikonoce. Obchod s cukrovinkami, kde jsem pracoval, měl zavřeno, a tak jsem měl volno. Seděl jsem a přemýšlel. Najednou jako by se mé vědomí začalo rozevírat. Začal jsem chápat, že svět a živočišstvo jsou na tom jinak, než si lidé myslí. Bylo to náhlé osvícení. Jako by se ve mně rozevřela paměť a já uviděl něco, nač jsem zapomněl. Co jsem již dříve prožil a nezapamatoval si." Dostává dva dary: dar ducha, tedy znát pravdu životního zákona bez učení a prostředníků a dar léčby. Darem ducha vypracovává filozofii Bytí a na druhé straně zakládá biotroniku jako léčebný obor a záhy se stává léčitelem biotronikem světového formátu. Přesto se za více než čtyřicet 
let, co pan Zezulka léčil, na veřejnost dostalo jen velmi málo informací. Měl smůlu, že začínal po roce 1948 a působil v době největšího komunistického teroru. Věe, co se vymyká z hrubě materialistického marxismu-engelsismu, je nebezpečné. Pan Zezulka byl dlouhá léta sledován, vyslýchán na policii, dostával výpovědi z bytu, kam za nim chodili nemocní. Pronásledovali ho i v zaměstnání - skončil jako kustod v Národním muzeu, kde pobíral plat 460,- Kč za měsíc. Byli pronásledováni i lékaři, kteří mu vystavovali potvrzení o vyléčení beznadějně nemocných či s nim chtěli spolupracovat. Přesto se našli stateční, mezi lékaři i pacienty, kteří za uznání pana Zezulky a oficiální povolení jeho léčení bojovali. Paní E.J. v roce 1968 napsala dopis prezidentu Svobodovi, v němž potvrzovala, že ji pan Zezulka vyléčil ze zhoubné nemoci, a jménem ostatních nemocných prosila, aby dostal podmínky pro léčení. Nedočkala se.
V časopisu Regena č. 9/91 hovořil s velkým uznáním o léčení pana Zezulky primář Oliva z hustopečské nemocnice.
Tomáš Pfeiffer o něm řekl: "Nevím o žádném jiném léčiteli na světě, který by měl takový dar a schopnosti jako pan Zezulka. Dal bych mu titul sanátora. Když za nim asi před čtyřmi lety přijela z USA delegace pětatřiceti vědců zabývajících se výzkumem psychotroniky, přivezli měřiče, který měl zjistit sílu a kvalitu jeho působení. Měřič se divil - podívejte, ono to táhne na půl metru, to je velký léčitel! Pan Zezulka ho poslal na druhý konec místnosti - a opět naměřili maximum. Museli by jít asi až na ulici. Závěr zněl: pan Zezulka je nezměřitelný. Když se s ním loučili, chtěli mu líbat ruku .....
